Umění a zdraví: návod na přežití
První reflexe na semináře v Praze od Blanky Křivánkové, divadelní publicistky.
Jak napovídá název "Medicína v tanci", letošní pětidílný workshop Zuny Kozánkové ve Studiu Alta propojuje (samo)léčbu a umění. Choreografka, tanečnice, pedagožka a terapeutka vychází z čínské medicíny a teorie pěti prvků (Voda, Dřevo, Oheň, Země, Kov), z nichž každému věnuje jeden víkendový seminář.
Taneční výuku obohacuje principy qigongu (čchi-kungu), vědomé pohybové meditace, jež vedle fytoterapie, masáží, dietetiky a akupunkutury představuje jednu z pěti hlavních oblastí čínské medicíny. Qigongu se někdy říká "akupunktura bez jehliček", protože pohybové sestavy a cviky stimulují akupunkturní body, a tím podporují tok energie v meridiánech, nebo-li drahách. Ty procházejí lidským tělem a vedou energii k jednotlivých orgánům. Qigong lze přeložit jako "práci s energií" (Qi znamená energii, Gong práci); výsledkem této dlouhodobé práce - tělesných a dechových cvičení - je v ideálním případě odstranění fyzických i emocionálních bloků. Podle celostního přístupu čínské medicíny není nic v těle "opuštěným ostrovem", vše souvisí se vším. Uvolněné tělo rovná se svobodná mysl a otevřené srdce (duch), tzn. harmonická existence, ať už v obecném smyslu nebo konkrétně při tanci. Ideál představuje stav "uvolněného napětí", čímž se myslí připravenost k akci, schopnost adekvátně a pohotově reagovat, soustředěnost, ale zároveň uvolněnost. Tanečník (člověk) vědomě existuje na jevišti (ve světě), je ukotven v prostoru a čase, v přítomnosti. Aplikujeme-li tento princip na tanec jako divadelní umění, pak vědomá (jevištní) existence je základem jevištní magie; a autenticita diváky přitahuje.
Díky Zunině workshopu propojuji několik oblastí, kterým se věnuji. Paradoxně mezi ně nepatří profesionální tanec; v tomto směru jsem "exotem" semináře. Ale protože již několik let praktikuji qigong a zároveň se věnuji reflexi divadla včetně občasného "fušování" do taneční publicistiky, zajímalo mě hlavně to, jakým způsobem lze principy čínské medicíny uplatnit v tanečním výcviku, potažmo jevištní tvorbě; a díky někdejšímu hereckému angažmá v regionálních divadlech znám jeviště i jako praktik.
Dosavadní tři víkendy na téma Voda (leden), Dřevo (duben) a Oheň (červen), z nichž poslední jsem absolvovala jen částečně, mě nadchly. Zunu Kozánkovou považuji za vzácný "úkaz" v nejlepším slova smyslu: přirozeně autoritativní, vzdělaná, se smyslem pro humor a sympatickou sebeironii vytváří prostředí, ve kterém se dobře tvoří i otevřeně sdílejí zkušenosti, nápady, osobní poznatky, ale třeba i obavy atd. Zuna vychází z bohaté tanečně-pedagogické zkušenosti i vlastní taneční tvorby a worskshop vede v angličtině, protože účastníci přijíždějí z různých částí Evropy. Jazyková vybavenost divadelníků není v Čechách ještě pořád samozřejmostí, v tomto případě ale svědčí o tom, že česko-slovenský tanec se v evropském (či světovém) kontextu neztrácí.
Jak už bylo řečeno dříve, lektorka pracuje se základním systémem pěti prvků, který aplikuje na lidské tělo s důrazem na svůj umělecký obor. Program každého víkendového semináře sestává z ranních qigongových cvičení, teorie, tanečního výcviku New Dance, tanečních a kontaktních improvizací a několika diskusí. Například v lednu jsme začínali prvkem Voda a s ním souvisejícím funkčním okruhem ledvin a močového měchýře. Ten zahrnuje i kosti a klouby, pro tanečníky tedy citlivé oblasti. Následující seminář, o tři měsíce později, se točil kolem prvku Dřevo a s ním spojeným okruhem jater a žlučníku, kam mimo jiné patří i šlachy a vazy, další extrémně zatížené části tanečníkova těla, jejichž problémy mohou vést až k předčasnému ukončení kariéry.
Zuna zkoumá každý z pěti prvků a jeho vztah k tělesným projevům teoreticky i prakticky; teorii meridiánů zahrnuje do výcviku New Dance, a to tak, že se choreografie zaměřuje na pohyby vycházející ze znalosti tras meridiánů určitého orgánového okruhu. Konkrétně třeba u meridiánu močového měchýře jde mimo jiné o celkové protažení, protože jako jediný z celého systému drah vede podél celého těla, od hlavy až k chodidlům. Zároveň sledujeme pocity, které vědomé protažení meridiánu evokuje, a jak se s nimi tělo vyrovnává, "odchytáváme" vize, které pohyb přináší, a snažíme se jim porozumět v souvislosti se získanými poznatky z čínské medicíny. Nejen že s meridiánem pracujeme při Zunou předtančených choreografických kreacích, ale i v tanečních improvizacích, doprovázených hudbou.
S ledvinami, hlavním "vodním" orgánem, do jehož funkčního okruhu patří i uši, souvisí mimo jiné schopnost naslouchat; a to nejen okolí, ale i sobě. Voda symbolizuje také hloubku, temnotu, klid. Pohyb zaměřený na protažení a zvýšení elasticity ledvinového funkčního okruhu (včetně kostí nacházejících se v hloubce těla) tedy podporuje jak intuici, tak schopnost reagovat na podněty zvenčí, konkrétně taneční partnery třeba při vzniku taneční inscenace. Proces přeměny myšlenky (nápadu) v realizaci uměleckého díla obsahuje i čínský znak pro energii čchi - značí "páru nad hrncem rýže", tzn. proces změny materiálního v nemateriální a naopak.
Jako divadelní publicistka oceňuji možnost vyzkoušet si na vlastní pěst (tělo) Zuninu metodu taneční výuky. Zajímá mě, jak vede tanečníky, co od nich čeká, jak rozvíjí jejich kreativitu, imaginaci a rozšiřuje jejich pohybový rejstřík. Na vlastní kůži získávám povědomí o náročných trénincích tanečníků před vznikem představení. Účastním se takřka všeho, i když taneční výcvik je pochopitelně nad mé síly, zažívám frustraci, jsem omlácená a dobitá, protože se na baletizol ladně neskládám jako mí spoluúčastníci, nýbrž bezhlavě a nekoordinovaně vrhám, jak se snažím napodobit Zuniny kreace (tady to máš, divadelní kritičko, teď zkus psát o tanečních představeních). Mám sice odvahu, ale i mizernou pohybovou paměť a chvílemi si připadám jako Mr. Bean mezi tanečníky. V improvizacích se ale cítím daleko jistější, nechávám se vést hudbou a představivostí související se zkoumaným prvkem a jeho okruhem; improvizujeme například na téma proměn vody, snažíme se zachytit pohybem její různé formy, zpodobňujeme nepředvídatelnost ohně. Předcházející zkušenost z činoherních zkoušek se mi tu velmi hodí.
Qigongu ve formě pohybových sestav zaměřených na podporu konkrétních orgánů (jaterní forma, srdeční forma, ledvinová forma atd.) se věnuji několik let. Fascinuje mě léčebnými účinky, které jsou při dlouhodobém praktikování nepřehlédnutelné i svou meditativně-taneční formou. Shodou okolností mě k qigongu před lety přivedla také choreografka a tanečnice, Japonka Hiroko Ishimura. Každý mistr qigongu učí "ten svůj", stylů jsou stovky, i když vycházejí ze stejných principů. Kromě toho, že se díky Zuně učím dalším formám qigongu, získávám nové teoretické znalosti, prezentované v širokém kontextu. Zuna má talent na propojování zdánlivě neslučitelného, takže i některé dřívější poznatky, nahlížené z jiného úhlu, pozměňují obsah. Hledání jednoty těla, mysli a srdce (ducha) v době, kdy žijeme částečně ve virtuálním světě, může někomu připadat jako extravagance; pro mě je to ale inspirativní a vzrušující návod na (pře)žití.
Blanka Křivánková, účastnice workshopu "Medicína v tanci"
